NÁVRAT DO "HISTORIE"

074-Náchod 075-Náchod v zimě 076-stavba betonové silnice k Náchodu. Provedla firma J. Hons, Praha 077-V lázeňské zahradě 078-A. J. Votruba, spolumajitel firmy A. J. Votruba a syn v Hronově, dlouholetý předseda "Krajského sdružení rodáků a přátel Novoměstska nad Metují v Praze" 079-kroužek novoměšťáků v Praze ve spolkové místnosti hotelu Beránek na Vinohradech. Zprava první Ferd. Jirsa, říd. učitel v.v., jednatel, vedle továrník A.J.Votruba, předseda 080-studna vovovodu na lukách. Projekt a stavba Ing. Dr. Josefa Bureše, Praha 081-starý vodojem nově upravený u Jiráskových sadů. Stavba Ing. Dr. Jos. Bureš, Praha 082-stavba kanalizace na tř. Komenského. Projekt a stavba Ing. J. Smetana, Česká skalice 083-nový vodojem a sv. Františka. Projekt a stavba Ing. Dr. Jos. Bureše, Praha 084-Nové Město nad Metují v zimě od vodojemu 085-Nová čistírna splašků městské kanalizace pod jatkami. Projekt a stavba Ing. Josefa Smetany, Česká Skalice 086-starostové Nového Města nad Metují od roku 1850 do roku 1938 087-členové městské rady 088-sokolovna v N. Městě nad Metují. Projekt arch. Krásného z Prahy 089-Nové Město nad Met. - státní dům okresního úřadů s památníkem padlých. Projekt budovy arch. Rejchla, Hradec Králové 090-Nové Město nad Met. - Husův sbor. Projektoval arch. J Freiwald 091-Nové Město nad Met. - Bartoňův okresní chorobinec. 092-pomník Mistra Aloise Jiráska v Jiráskových sadech od akad. sochaře Jos. Bílka z Hořic 093-Nové Město nad Metují - plovárna 094-Husův pomník a budova živnostenské školy. Pomník od ak. sochaře J. Vítka z Prahy 095-Nové Město nad Metují - v zimě cestou do Pekla, stavba nové silnice 096-před zahájením honu. Novoměstský honební kroužek. Hlášení pravidel honu vedoucím honu řed. Josefem Rezkem 097-Nové Město nad Metují - městská myslivna 098-ministr financí Dr. Jos. Kalfus v průvodu 1. náměstka starosty O.A.Bricha po návštěvě radnice dne 5. srpna 1939 099-Nové Město nad Metují - rozvodněná Metuje

Výňatek č. 7 z knihy "Nové Město nad Metují a jeho kraj" vydané na začátku druhé světové války z iniciativy představitelů města. F. K. Zachoval: Náchod a Nové Město nad Metují, dobří sousedé. Až do roku 1899 patřil Náchod pod pravomoc okresního hejtmanství v Novém Městě nad Metují. Také školsky: okresní školní inspektor z Nového Města nad Met. konal inspekce a pánům učitelům dával kvalifikační známky i v Náchodě. Berně náchodským ševcům, krejčím i faktorům ukládali páni z Nového Města nad Met. To vše bylo neklamným svědectvím, že Nové Město v minulosti bylo vždy víc než Náchod: víc společensky, kulturně i obchodně. Kde bývaly úřady, byla i moc a s mocí i respekt i větší blahobyt. - V roce 1899 Náchod už byl větším a obchodně i průmyslově i školsky významnějším městem, než Nové Město nad Metují. Měl krásnou obecní jubilejní reálku, státní odbornou školu tkalcovskou a ke slovu se tam hlasitě hlásili textilní podnikatelé a z těch zejména Josef Bartoň, mající po boku své tři statečné syny. Když v důsledku rychlého vzrůstu Náchoda nastávaly určité správní těžkosti, došlo k rozluce. Když roku 1899 textilní průmysl v důsledku světových otřesů byl zachvácen neklidem a když se prudce ozval i Náchod, dostal vlastního okresního hejtmana, vlastního okres, školního inspektora, vlastní okres, berní správu, politický okres novoměstský rozdělen. Rozdělen však jen formálně - ten krásný, desítiletími posvěcený vnitřní poměr mezi občanstvem zůstal neporušen. Náchodští i nadále s plnou důvěrou přicházeli do Nového Města nad Metují, a Novoměstští s toutéž upřímností zas do Náchoda. Bílá silnice na okraji "Branky" přes Vrchoviny třešňovými alejemi zůstala původní spojkou čistého přátelství - a jest jí i v dnešních dnech. Náchodští viděli vždy v Novém Městě nad Metují dobrého souseda a svým přátelům z Nového Města nad Metují vždy se snažili vyjíti vstříc s plnou srdečností. Sem tam snad leccos zaskříplo - snad také někdy temně zahřmělo i prudce se zablesklo - vcelku však mezi občanstvem obou těchto měst panoval vždy a udržoval se ten nejkrásnější poměr. K veliké radosti všech, kdož tato krásná města měli a mají i dnes stejně rádi. Nové Město nad Metují si dodnes čestně uhájilo původní stylový ráz, na jeho starožitném náměstí každý Čech bezpečně uslyší hlas domova. Přešlá staletí nic tu nezměnila. Na pravé straně krásný zámek s vysokou kulatou věží - dva kamenní medvědi před jeho vchodem - na stěnách staré fresky, před časem pozorně obnovené - po stranách zbytky cimbuří a hradeb, nad řekou vysoká terasa a kolem krásné domy malebných štítů s podloubím - jako v Domažlicích a Litomyšli. Je tu jako na jiném světě: kdyby proti vám z hradní brány pojednou vyharcoval Jeho Milost Rudolf pán ze Štubenberka se svou sličnou chotí Justinou, anebo všemocný tenkrát kníže Karel z Lichtenštejna, anebo kdyby na starožitném náměstí v čele svých rejtharů se objevil pověstný hejtman Kašpar z Nojhauzu, ukladač tvrdých kontribucí, snad by vás to ani nepřekvapilo. - Vše tu jako tenkrát: starobylá podloubí a vysoké štíty s drobnými okénky až v neskutečné čistotě, měkkými barvami omlžené - jako kulisy .na krásném divadle. Procházíte kolem dokola, ač ve víru dnešního života odvykli jste mnohým krásným skutečnostem - tu jsou a vyvolávají nové a nové představy. Nové Město nad Metují má stejně rušnou a stejně slavnou historii jako Náchod. Nové Město nad Metují jest před památnou "Bránou zemskou" a Náchod za ní. Když Jan Žižka mířil na náchodský hrad, byli v obavách i Novoměstští. Po třicítileté válce propadl konfiskaci náchodský hrad s panstvím - stejně jako hrad i panství v Novém Městě nad Met. Na stránky dějin obou měst se zapsal také Albrecht z Valdštejna i Trčkové z Lípy. Když ruský car jel přes Náchod na opočenský zámek, musil přes Nové Město nad Met. Kostelíček sv. Václava na Dobeníně, u něhož za krále českého Vratislava se konal sněm českých stavů k volbě nového pražského biskupa, je na půl cestě mezi Náchodem a Novým Městem nad Metují. Dušanem Jurkovičem nádherně vypravená turistická útulna v Pekle na stoku Olešenky a Metuje jest rovněž na půl cestě z Náchoda i z Nového Města nad Metují. Na pomezní Nový Hrádek jest stejně daleko z Náchoda, jako z Nového Města nad Met. - a má-li Náchod Dobrošov, má Nové Město nad Met. Sendražský kopec! Do krásných lázní Rezku chodíme my Náchoďané stejně rádi, jako naši novoměstští přátelé do turistické "Jiráskovy chaty" na Dobrošově. Jedni přejeme druhým. Přátelsky se ve všem doplňujeme. Vzájemně se povzbuzujeme a posiluieme. Podaří-li se cos Novoměstským, máme z toho my v Náchodě upřímnou radost, a jsme šťastni, líbí-li se u nás cos Novoměstským. Dnes jako před sto lety. Dnes jako za sto let. V národních i kulturních otázkách šli jsme vždy ruku v ruce. Tyršovo sokolství vzplanulo u nás snad ve stejnou chvíli, a hořelo vždy stejně radostným plamenem. Naše turistika se vzájemně doplňovala. Kdo přišel na Novoměstsko, jistě metujským údolím přišel i na Náchodsko, a kdo přišel na Náchodsko, jisté nikdy nevynechal stejně krásné Novoměstsko. Oblast obou těchto měst tvoří jeden celek. Při pohledu na tiché hvězdné nebe v lázních Rezku jeden z největších českých básníků Jan Neruda napsal své "Kosmické písně", jež jsou skutečnou perlou české literatury. Na balkonu náchodského zámku národní patriarcha Alois Jirásek promyslel své "Skaláky" a při procházce hradními nádvořími vznikl jeho romantický obraz "Na dvoře vévodském". Náchod měl svého Regnera - Havlovického a Nové Město svého J. K. Rojka. Nové Město nad Met. dalo české kultuře jemného básníka Jindru Imlaufa, nadšeného obdivovatele rozkvetlých třešňových alejí u Vrchovin a Šonova, a Náchod nadšeného archeologa a povídkáře J. K. Hraše. Když za májových večerů se ozvou s věží novoměstských zvony, slýcháme ohlas jejich hlaholu až na Brance, ohlas zvonů náchodských se ztrácí v hlubokých lesích pekelského valu. Ale všem nám svítí jedno slunce, a na polích kolem Náchoda i kolem Nového Města nad Met. kvetou stejně pestré máky a z širokých mezí voní mateřídouška. Jsme dobří sousedé. Bílá silnice na Brance s černými železnými křížky z r. 1866 kolem kostelíčku sv. Václava na Dobeníně přes Vrchoviny třešňovými alejemi jest naší dobrou spojkou, stejně jako ta krásná cesta lesní úžlabinou pometujskou přes Peklo, kolem divukrásného "Koníčka" k Leštinám. Měřila obě v přátelské shodě už mnohá pokolení, měříme je dnes v nehasnoucím přátelství i my, zanícení obdivovatelé boží přírody. Přátelský poměr mezi Náchodskými i Novoměstskými zvroucněl od r. 1908, kdy na zámek novoměstský přišel nový pán - Josef rytíř Bartoň z Dobenína, jeden z nejlepších synů náchodských, hrdý nositel krásných národních i občanských ctností. Po staletích přišel tu k slovu opět český duch, téměř v ssutinách jsoucí starý hrad velkými obětmi zdvižen k nové slávě. Náchodští Bartoňové rozšířili svůj velký budovatelský program i na Nové Město nad Met. k naší veliké radosti. Náš dobrý sousedský poměr se tím jen prohloubil. Náchodsko i Novoměstsko vstoupilo ještě do užšího srdečného společenství. Nádherná galerie na náchodském zámku doplněna stejně nádhernou galerií výlučně českých mistrů na nově vzkříšeném zámku v Novém Městě nad Met. Lázně Rezek, turistická útulna v Pekle, hrad Frimburk pod Novým Hrádkem, Jiráskova chata na Dobrošově, sokolovny v Náchodě a Novém Městě nad Met. a krásné sociální ústavy v obou těchto městech - na všem se ukázal tvořivý a pomocný duch Bartoňův - jejich čisté srdce. Dnes Náchod početně přerostl Nové Město nad Metují, má víc škol i továren, větší obchodní domy, snad i víc a větší úřady, ale naše vzájemné přátelství zůstalo čisté, jak bývalo. Starožitné novoměstské náměstí s podloubími a vysokými štíty jest nám stejně milé a drahé, jako bývalo našim otcům a dědům, když tam chodívali k úřadům s denními starostmi - všechno je tam naše - jako zas u nás v Náchodě všechno je Novoměstských. Neznáme mezi sebou přehrad. Krásný a utěšený ten kraj, to je naše země, náš domov, naše otčina, naše vlast. Není krásnější nikde na světě. Naše veliká láska k ní, toť první a nejsvětější znak českého myšlení a české kultury již po staletí. Jsou o ní krásné záznamy už v Kosmové kronice na počátku XII. věku, stejně jako v Dalimilově kronice na počátku XIV. věku. Českou zemi milovali klasikové řeči české Tomáš ze Štítného a stejně tak Jan Hus i Jan Amos Komenský. Veliký český básník K. H. Mácha za nás za všechny ji nazval "zemí krásnou, zemí milovanou" - "kolébkou naší, v dědictví nám danou - zemí jedinou!" O kráse české země naučili nás zpívat Tyl se Škroupem v písni, kterou národ učinil svou hymnou. Bedřich Smetana ji uctil překrásným symfonickým cyklem ,,Má vlast", stejně jako Mikoláš Aleš cyklem "Vlast". Viktor Dýk v básni "Země mluví" varuje před vlasteneckou lhostejností: "Opustíš-li mne, nezahynu; opustíš-li mne, zahyneš!" Komenský šel naším krajem. Ukazují stopy i stromy, pod jejichž stínem šel do exilu. Josef Kajetán Tyl projel naším krajem na svých poutích českým světem, na náchodské radnici jest svatý Václav od Mikoláše Alše, a Viktor Dýk několikrát změřil cestu z Náchoda přes Peklo do Nového Města nad Met. Proto jejich láska jest naší láskou - jejich slova jsou naše slova. Až do roku 1899 patřil Náchod pod pravomoc okresního hejtmanství v Novém Městě nad Met. Také školsky. Dnes tato města jsou v těchto věcech samostatná. Vedle sebe, ale v dobrém sousedství. Obě spojuje žhavá láska k drahé domovině. Lázně Běloves u Náchoda. Jsou bezprostředně u hraničních kamenů za Náchodem a jejich "ostrá voda" byla známa už za vévody Albrechta z Valdštejna, který za neblahé 30leté války nechal ji voziti za svými vojáky až do Kladska. Více než stoletá jejich tradice založena na skutečné jejich mimořádné hodnotě. Vlastní lázně jsou uprostřed pěkně upravené, čisté horské obce a byly postaveny v r. 1818 Janem Smidtem z Bergenholdu. Hlavní prameny jsou "Idin" a "Jakubův". Oba obsahují značné množství dvojuhličitanu vápenatého a horečnatého a jejich lahodnou chuť vedle kyseliny uhličité způsobuje určité množství Glauberovy soli. Oba tyto vydatné prameny jsou stejně léčivé hodnoty jako prameny v nedalekých lázních chudobských v Kladsku, jsou křišťálově čisté a z nich zvláště kyselka "Ida", nesoucí své čestné jméno po jedné z princezen z památného náchodského zámku, proslula jako naše nejlepší voda stolní. Věhlasný učenec, univ. prof. dr. Jaroslav Hlava, zjistil, že v jednom litru běloveské "Idy" jest 927 cm3 čili 1,8236 gr. kyseliny uhličité, a že její hlavní předností jest, že tímto velkým množstvím kyseliny uhličité je již nasycena z hlubin země. Proto jest tak krásně perlivá a lahodná a proto u chorých lidí způsobuje tak radostný obrat. Podle posledního rozboru z roku 1930 (Dr. Veselý) obsahuje kyselka "Ida" 2,4 gr. volného kysličníku uhličitého a podle docentem Dr. Levochem stanovené diety při dně se z vod u nás pitých nejvíce hodí pro dnavce. Dnes běloveské lázně jsou již po všech stránkách moderně vybaveny, rozsáhlý park opatřen krytou kolonádou, pro lázeňské hosty jsou k disposici krásné, čisté vzdušné pokoje a od 1. května do 30. září ordinují tu stále dva odborní lékaři: MUDr. Vlad. Honl a MUDr. St. Pavel. V lázeňské sezóně se tu připravují prvotřídní koupele uhličité i rašelinné a s mimořádným úspěchem jsou tu léčeny i všechny choroby srdeční a nervové. Velikou předností běloveských lázní jest jejich krásné okolí s bohatými lesy, pohraničními chlumy a širokým lučinatým údolím pometujským. Od časného jara do podzimu tu nad horskými stráněmi, plnými střemch a fialek je jásot skřivanů; v zahrádkách u přečetných vil planou begonie a lázeňský park jest plný sluneční záře. Už toto krásné prostředí samo o sobě posiluje. Dnes běloveské lázně se řadí k našim nejlepším a jsou vyhledávány stále početněji. Také jako rekreační středisko. V posledním čase přicházejí sem četní umělci, malíři i literáti a i vědecký svět tu hledá osvěžení. Každý tu přichází na své, i ti náročnější. Běloveské lázně u Náchoda jsou opravdu krásné a stolní kyselka "Ida" jest naší nejlepší minerálkou. V tichém lázeňském parku vzduch voní mateřídouškou z okolních strání a jehličím ze smrků a borovic. Vyžádejte si pro příští sezónu prospekt, nebudete litovati F. K. Zachoval. Novoměstsko nad Metují v Praze. V r. 1927 položen základ ke Sdružení rodáků a krajanů Novoměstská nad Met. v Praze. Tehdy bylo tu již dosti jedinců ze řad státních úředníků a učitelů, kteří přeložením do Prahy opustili podorlický kraj a svá působiště v něm. Byli tu i samostatní podnikatelé, dnes známá jména v různých průmyslových odvětvích, a konečně mnozí, kteří vstupujíce do života, založili v matičce Praze svoji existenci. A jaký byl účel krajanského sdružení? Pěstovati přátelské schůzky a v nich oživovati vzpomínky na milý kraj, sledovati jeho rozvoj a ve vánoční době podpořiti děti českých škol v Orlických horách. Na počátku byla nás celá stovka, během decenia však prořidly naše řady, že věrných zbylých jest 75. Schůzky se konají jednou za měsíc vyjma letní měsíce. Na vánoční nadílky za dobu 12 let vydáno přes 30 tisíc K, nehledě k látkám a oděvným součástem, jež darovali příznivci sdružení. V roce, když jsme vzpomínali desetiletého trvání sdružení, opustilo naše řady několik význačných jedinců, kteří ochotně sloužili obecnému dobru. Tak zemřel ředitel Norbert Pokorný, prvý obětavý pokladník sdružení, který v Novém Městě prožil nejkrásnější léta svého života, tam založil rodinu a každoročně o dovolené se tam vracel. Dále paní Tonči Folkertová, nenahraditelná pokladní vánočního odboru. Svým stykem dovedla vždy opatřiti prostředky, že sdružení se zhostilo svého úkolu štědře. Právem možno říci, že dětem českých škol v Orlických horách zemřela pražská maminka. A konečně byl to vrch. řed. Josef Kříž, ochotný přehližitel účtů sdružení a člen vánoc, odboru, který nikdy schůzku nevynechal. Jejich Lidumilnosti bude v našem kruhu vždy vzpomínáno. Jestliže v minulosti krajanské sdružení hledělo skutky naplňovati heslo pomáhati slabším bratřím v pohraničí k snesitelnějšímu životu, bude i nadále potřeba, aby snaze té zůstalo věrno. A tu je třeba, aby řady ne-řidly, ale rostly, jak noví jedinci do Prahy přesídlí. Zejména mladou generaci voláme do svého středu. Staří i mladí musí si podati ruce k společné práci ve prospěch drahé vlasti a svého národa. Předsedou sdružení od jeho ustavení jest továrník Alois Votruba, který za celou řadu let tisk pozvánek z ochoty opatřuje, jednatelem F. Jirsa, byv. učitel Novoměstská, pokladníkem min. rada Vojtěch Král. Stručnou svou zprávu končím pozdravem známého literáta krajana Jarky Halina, který nám vždy ochotně prostředkuje styk se sv. Mikulášem. Pozdrav vás Pán Bůh, lide novoměstský, ať už jste z města, z přifařených obcí. Ono je tam všude stejně hezky, na vršku, zrovna jako mezi kopci. Ať z Habeše jste, nebo z Klopotova, z náměstí, Hradčan, mladí nebo staří, ať peckaři jste, nebo sepské hrudy, anebo dokonce i vařečkáři! My tu vaši Metuj máme stále rádi. ing. Dr. V. Červinka: Vodovodní a kalialisační podnik města. Základní výstavba a úprava města po stránce technické, zdravotní a estetické vyžaduje v prvé řadě vybudování řádného vodovodu a soustavné kanalisace na podkladě odborně vypracovaných projektů, jimž má vždy předcházeti vyřešení polohopisného plánu území zastaveného a také územních oblastí, určených k pozdějšímu zájmu. Opatřuje-li vodovod obcím zdravou pitnou a užitkovou vodu, přispívá kanalisace k tomu, že osídlené polohy mají provzdušenou půdu, zdravý vzduch a čisté bydlení. Jak důležitými podniky jsou vodovod a kanalisace s hlediska veřejně-zdravotního, vysvítá nejlépe ze statistik velké řady měst našich i cizích, které souhlasně zaznamenávají jen ojedinělý výskyt epidemických chorob a zjevný pokles úmrtnosti po výstavbě zmíněných zdravotních podniků. Zřízením vodovodu jsou odstraněny hlavní příčiny vzniku různých epidemií, neboť odpadá čerpání vody ze studní soukromých a obtížné donášení vody ze studní veřejných, snadno znečišťovaných povrchovými odtoky vod dešťových a odpadních z usedlostí; také vodami spodními, jež bývají infikovány prosakujícími vodami z močůvkových jímek, nedostatečně opatřených stavebně. Hlouběji založenou kanalisační sítí se snižuje hladina spodní vody, provzdušuje půda a zamezuje zavlhčování zdiva budov a bytů. Tím se vylučuje nebezpečí výskytu škodlivé houby ve zdivu i podlahách, ohrožující lidské zdraví. Kanalisace umožňuje povrchové úpravy komunikací zrušením namnoze nevzhledných silničních příkopů a vyrovnáním územních proláklin, v nichž hnijí odpadní a dešťové vody. Posléze soustavou stok odvádíme dešťové a splaškové vody s výkalovými produkty z míst osídlení za obvod města, takže se zamezuje závadné jejich hromadění v ulicích a budovách. Výstavbou vodovodu a kanalisace se tudíž docilují příznivější podmínky bydlení, zpříjemňuje a zjednodušuje se veškerý způsob života i hospodářský provoz a zlepšují znatelně zdravotní poměry obce. Zvyšuje se podstatně celková kultura obyvatelstva a s hlediska národohospodářského jsou vytvářeny statky vyšší hodnoty, jež nelze dobře vyjádřiti peněžně. Při stavbě kanalisace lze také účelně řešiti četné stavební potřeby místní povahy, na př. změny regulačních čar posunutím stávajících plotů a zdí do správné polohy v souhlase s polohopisným plánem, což se stalo v Novém Městě n. M. na několika místech v zájmu docílení lepší vzhlednosti některých ulic. Umožněno jest také zřizování chodníků s obrubníky a rigoly, konečně zavezením územních nerovností přebytečným materiálem, získaným ze stokových výkopů, usnadňují se povrchové úpravy veřejných ploch. Zřízením stok v ulicích jest dána příležitost všem majitelům domů připojiti se na kanalisační síť odpadními vodami dešťovými i splaškovými a může-li býti budova připojena ještě na vodovodní řád, potom se dostává občanstvu skutečného dobrodiní zdravého, čistého a příjemného bydlení. Zajímavý jest vývoj otázky zásobování Nového Města n. M. pitnou vodou. V roce 1894 a 1895 vybudovalo si město vodovod, jehož vodním zdrojem jest studna hloubky 8 m a světlého průměru 3 m, založená v náplavech na levém břehu řeky Metuje. Z ní vede ssací řád 0 100 mm a délky 93 m, těsněný dřevem a podcházející řeku, do čerpací stanice, zařízené na vodní sílu. Francisovou turbinou o výkonnosti 63 HP jsou poháněna dvě pístová čerpadla, která dopravují vodu výtlačným řádem průměru 100 mm a délky 375 m, rovněž dřevem těsněným, do dvoukomorového zemního vodojemu obsahu 120 m3. Průběhem doby poklesla vydatnost této studny a poněvadž stavební ruch města byl velký a zastavování se dělo také do poloh poměrně vysoko položených, zejména v oblasti k Vrchovinám, nestačil vodojem zásobovati výše položené části města. Bylo proto nutno řešiti takové doplnění vodovodu, aby celé město mohlo býti zásobováno vodou o dostatečném tlaku a v potřebném množství. V letech poválečných vznikla myšlenka uskutečnění velkého vodovodního svazu metujského, který měl zásobovati větší počet měst a obcí našeho východu a jehož posledním a také největším spotřebištěm měl býti Hradec Králové. Nové Město n. M. bylo rovněž členem této vodovodní skupiny. Vývoj událostí a pohnutá doba v roce 1938, kdy také město postavilo nové kasárny, jež měly býti opatřeny vodou z městského vodovodu, vynutily si vyřešení vodovodní otázky stavbou nového vodovodu, který doplňuje vodovod starý. V roce 1937 byl pověřen Ing. Dr. J. Bureš z Prahy vypracováním příslušného projektu, v němž po podrobném uvážení místních poměrů jest účelně navrženo doplnění dnešního vodovodního podniku vybudováním nové studny, dalším zemním vodojemem a rozšířenou trubní sítí o rozpočtovém nákladu 1,200.000 K. Spotřebiště města bylo rozděleno ve dvě oblastní pásma, a to nízkého tlaku, zásobované dnešním vodojemem, a vysokého tlaku pro polohy výše položené, zásobované novým zemním vodojemem obsahu 200 m3. Ten jest tak výškově situován, že může býti kdykoliv v budoucnu zapojen na zmíněnou vodovodní skupinu. Otázka tato jest však nyní pro Nové Město n. M. velmi vzdálenou. Nová studna byla vybudována v roce 1938. Studna jest založena rovněž v náplavech, na pravém břehu řeky Metuje, jest 8 m hluboká, kruhová, světlého průměru 4 m a její vvdatnost byla dlouhodobým čerpacím pokusem zjištěna v množství 6 l vt. Přímo nad studnou jest postavena čerpací stanice a v ní jsou umístěny dvě soupravy odstředivých čerpadel s elektromotory výkonnosti 8 HP a 5 l. vt. Z této studny jest voda čerpána a dopravována výtlačným řádem průměru 125 mm a délky 220 m do dnešního zemního vodojemu, u něhož armaturní komora byla přebudována v přečerpací stanici a který zásobuje dolní spotřebiště. Odtud jest potřebné množství vody čerpacími agregáty o výkonu 8 HP a 6 l vt. přečerpáváno výtlačným řádem průměru 125 mm a délky 958 m do nového zemního vodojemu, určeného k zásobování spotřebiště horního tlakového pásma. Ve strojovně přečerpací stanice jest instalováno zařízení na samočinné zapínání a vypínání čerpadel, takže obsluha vodárenského podniku jest zmechanisována a zjednonodušena. Starý a nový vodovod se provozně vzájemně doplňují, neboť ze studny nové jest načerpáváno ono množství vody, které se nestačí dodávati ze studny staré. Stavba doplňujícího výtlačného vodovodu byla provedena v roce 1938 a 1939. V jejím rámci byla postavena nová studna s čerpací stanicí, přečerpací stanice u starého zemního vodojemu, nový zemní vodojem a trubní řády celkové délky 6934 m. V tomto rozsahu není však obsažena trubní síť, vybudovaná městem v letech dřívějších. Úhrnná délka všech trubních řádů ve spotřebišti jest 12348 m. Na vodovodní podnik jest zapojeno 346 budov z celkového počtu domů 650 a osazeny 34 hydranty a dále dva požární basény, každý o obsahu 120 m3 vody. Oba jsou zbudovány v zemi, jeden na náměstí Husově a druhý u kříže na konci ulice na Bořetíně. Obec může tedy také po stránce požární bezpečnosti plniti uspokojivě svoje povinnosti, nehledě k tomu, že dostatek vody umožňuje časté kropení povrchů ulic a sadů v době letní, případně lze vody použíti k proplachování stokové sítě, hlavně v bezdeštném období. Po stránce zásobování obyvatelstva vodou jest dnes město vybaveno dobře, neboť vydatnost vodních zdrojů postačí do daleké budoucnosti a trubní síť jest položena téměř ve všech částech zastaveného území. Obdobně jest tomu u kanalisačního podniku, pokud se jedná o vybudovanou stokovou síť v území dnes zastavěném. V roce 1929 vypracoval Ing. J. Smetana z České Skalice projekt soustavné kanalisace, který jest spolehlivým podkladem výstavby stokové sítě celého zájmového území v jednotlivých etapách, uskutečňovaných podle naléhavosti potřeby a finančních možností města. V rámci tohoto projektu mají býti v budoucnu odvodněny celkem 184 ha území zastavěného a určeného k pozdějšímu zastavění (dnes jest zastavěno asi 45 ha), navržena jest stoková síť v úhrnné délce 20.580 m, 2 čistírny splašků, 350 vstupních šachtic a 840 dešťových vpustí (gull). Stavební náklad celého kanalisačního podniku byl v té době vyčíslen částkou 10,780.000,- K. Tak rozsáhlý podnik nelze uskutečniti rázem pro velký stavební náklad. Správa města se rozhodla proto k postupné výstavbě kanalisace, která nejlépe vyhovuje potřebě obce a možnostem obstarání finančních prostředků. Pro nejbližší stavební program byly sestaveny, úředně schváleny a také subvencovány dvě etapy rozpoč. nákl. K 2,600.000,-, z nichž první jest v částce K 1,550.000,- a druhá K 1,050.000,-. V době úředního a subvenčního projednávání projektu vybudovalo si město stokovou síť v nejnaléhavějších polohách, zejména v těch ulicích, kde mělo býti přikročeno k jejich úpravě a povrchovému zpevnění. Tak do roku 1934 provedla si obec kanalisační síť délky 2.554,90 m, z čehož na vejčité betonové stoky .prof. 50/75 - 70/105 cm připadá 367,70 m, na kruhové kameninové trouby prům. 20-50 cm délka 956,80 m a na cementové trouby průměru 20 - 50 cm délka 1.230,40 m. Dále bylo vybudováno 57 vstupních šachtic a 84 dešťové vpustí. Při technicko-ekonomické kolaudaci subvenčních úřadů, konané dne 26. října 1934, byl zjištěn a uznán prostavěný náklad v částce 804.964'50 korun. V letech 1934-1938 bylo pokračováno ve stavbě stokové sítě a zároveň byla vybudována čistírna splašků v ukončení kmenové stoky pod jatkami. Stavby byly dne 30. června 1939 rovněž posouzeny po stránce technicko-ekonomické a jejich stavební náklad byl uznán subvenčními úřady částkou K 899.094'-. V rámci těchto jednotlivých staveb byla uskutečněna stoková síť délky 1.729,50 m, z čehož připadá na vejčité stoky prof. 50/75 - 60/90 cm délka 274.90 m, na železobetonové stoky systému Vianini prům. 47 - 64 cm délka 144 m, na kruhové kameninové trouby prům. 20 - 50 cm délka 1.188,65 m a na cementové kruhové trouby prům. 30 až 50 cm délka 122 m. Postavena byla čistírna splašků, 29 vstupních šachtic a 21 dešťová vpusť. Dosud byla vybudována stoková síť úhrnné délky 4.284.40 m, z objektů kanalisační sítě 86 vstupních šachtic, 105 dešťových vpustí, čistírna splašků a několik odlehčovacích komor o celkovém prostavěném nákladu K 1,704.058'50 včetně honoráře za projekt, stavebních dozorů, výkupu potřebných pozemků a náhrad škod. Na kanalisaci jest připojeno 385 domů. Ze specielních objektů stokové sítě jest nejdůležitějším a také nejnákladnějším čistírna splašků, v níž jsou splaškové vody pročišťovány mechanickou sedimentací, před jejich svedením do veřejného toku. Sestává z dvoudílného lapáku hrubých splavenin a jedné usazovací studny na čerstvý kal. V lapáku jsou zadržovány zeminné a plovoucí látky, vlastní sedimentace splaškových vod probíhá v usazovací studni, kde jsou kaly zadržovány v čerstvém stavu. Musí býti proto častěji vytěžovány, aby ve studni nezahní-valy a tím nepůsobily závadně na usazovací proces. Vytěžené kaly jsou zužitkovány zemědělsky. Jejich množství jest prozatím malé, poněvadž na čistírnu není dosud zapojena větší část projektované stokové sítě, hlavně z oblastí dosud nezastavěných. V původním projektu bylo navrženo z důvodu účelnosti a stavební úspornosti vzájemné odvodnění části území katastru novoměstského a katastru obce krčínské v okruhu nádraží. Prodlením doby nastala však potřeba samostatného řešení kanalisace území novoměstského. Z rozhodnutí správy města byl proto v roce 1939 pověřen Ing. J. Smetana z České Skalice vypracováním pozměňujícího dílčího návrhu, spočívajícího v tom, že zájmové území u nádraží bude odvodněno samostatnou výslednou stokou zaústěnou do druhé čistírny splašků, situované na obvodu města u železniční trati. Projektovaná čistírna sestává z lapače hrubých splavenin a dvou studní na vyhánění kalů ve spojení s kalovým polem, na němž budou vyhnilé kaly odvodněny a vysoušeny. Realisací tohoto podniku bude město vybaveno vzornou kanalisační sítí se dvěma čistírnami splašků a bude tím také plně vyhověno všem požadavkům veřejně-zdravot-ním, pokud jde o vpouštění splaškových vod do veřejného toku i žádoucí výstavbu soustavné kanalisace v území dnes zastavěném. Tím bude splněn rozsáhlý program města pro dnešní dobu, kdežto velké úkoly očekávají ještě samosprávu, až město rozroste jednou vývojem do těch stavebních poměrů, o nichž jest uvažováno v návrhu soustavného projektu kanalisačního do daleké budoucnosti. Městská správa plní svoje veřejně-zdravotní úkoly s plným porozuměním a neleká se velkých finančních obětí. Jest nyní na občanstvu, aby podporovalo obec v dalším podnikání náležitým pochopením. To znamená připojovati domy na vodovodní řád a kanalisační síť, postupně upouštěti od užívám studní, zaváděti splachovací klosety nejen proto, aby se tím přispělo k zlepšení zdravotních poměrů obce, ale také z důvodů finančních. Vodovodní a kanalisační poplatky za užívání veřejně-zdravotních podniků umožňují totiž obci hraditi provozní výdaje, dále dluhové služby investovaných nakladli a uvolňovati prostředky pro další podnikání. Novému Městu n. Met. byly dány přírodou velké dary. Jedinečná poloha města se svérázným zámkem vzácné architektury a dominujícím celému městu, příjemné okolí s krásnými lesy a turisticky zajímavou krajinou, výhodné komunikační spojení, blízkost Orlických hor a bodré obyvatelstvo poskytují všechny podmínky letoviska vyhledávaného a těšícího se stále větší pozornosti těch, kteří hledají klid, zdravý kraj, krásu přírody a osvěžení nervů. Občanstvo projevuje velké porozumění pro řešení všech naléhavých a nákladových úkolů samosprávy dnešní doby. Skutečnost, že z Nového Města n. Met. se stalo středisko příjemného pobytu v době letní i zimní a městem vzhledného uspořádání, jehož další rozvoj jest trvale zajištěn, jest výsledkem dlouholeté, soustavné a prozíravé práce všech, jimž rozkvět sympatického města jest životní snahou. Zásluha odpovědných zástupců města s vedoucími úředníky o výstavbu obce v nynějším obdivuhodném rozsahu může býti zhodnocena a oceněna nejlépe porovnáním s poměry měst stejné velikosti a přibližně stejných podmínek vývoje. ing. Jos. Smetana, Česká Skalice Dvacet let stavebního rozvoje Nového Města nad Metují. Vzpomeňme, že tomu není daleko ještě 20 let, co se jezdilo z města na nádraží úzkým blátivým úvozem a pěšky se chodilo pěšinou, jež se úzkostlivě této blátivé cestě vyhýbala. Jaký rozdíl dnes. Úvoz zasypán, směr vyrovnán, vozovka vydlážděna, chodníky upraveny. A mnoho domů stojí na bývalých polích při silnici k nádraží, po níž se již více jezdí autobusem, a to za pouhou l K. Přepočtěte tuto změnu na získaný čas a docílené pohodlí, abyste zhodnotili, jakého pokroku v několika letech bylo tu dosaženo. Ocení-li turista okolnost, že město má všechny hlavní ulice vydlážděny a upraveny, zdůrazníme my, že město má i kanalisaci z větší části provedenu, a to podle soustavného plánu a z prvotřídního materiálu, staletí trvajícího, že má v pořádku vodovod, že má úhledné obytné čtvrti ve zdravých polohách, že má Dům sociální péče a vzorný Bartoňův chorobinec. Podívejte se na rozvoj města s jakékoliv stránky a vždy budete muset doznat, že vedle čilého tempa je zde cítit cílevědomý směr, soustavnost, odbornost a odpovědnost všech činitelů, aby město od přírody krásné stalo se vítaným všem návštěvníkům a opravdovým domovem jeho obyvatelům. Nás, kteří máme příležitost býti účastni rozvoje obecní samosprávy po stránce odborně-technické a finanční, bude zajímati, jak to v Novém Městě dělali, že byl zde rozvoj města tak rychlý, úspěšný a po stránce odborné a finanční správný. Především se v Novém Městě s ničím neloudají. Přítomnost turistů a letních hostí zrychluje ještě přirozené tempo a snahu po zkrášlení města až k žárlivosti. Druhou skutečností bylo, že na radnici neznali politických bojů. A třetím požehnáním města byli dobří a schopní lidé, kteří město vedli a u-měli pracovati, aniž kdy o tom mnoho mluvili. Po řadě impulsů a námětů, vzniklých při starostování Dra. Svobody v r. 1919, bylo třeba programově výstavbu města formulovati a finančně připraviti. Tuto práci provedl bezvadně továrník Nyklíček za svého starostování. Byla především zajištěna stavba úřední budovy a tím udržen okresní úřad v Novém Městě. Bylo upraveno nádraží, vybudována Masarykova čtvrť, postaven Dům sociální péče a započato se stavbou 6 činžovních domů. Dále byla podniknuta stavba městské spořitelny a kanalisace v Masarykově a Čelakovského čtvrti. Nejdůležitějším činem pro další rozvoj města, svědčícím o prozíravosti tohoto starosty, bylo rozhodnutí o opatření plánu města, provedeného na základě detailního zaměření, dále pořízení plánu regulačního a projektu soustavné kanalisace. V době, kdy stavba měst u nás byla v plenkách a kdy se teprve tvořil ústav pro stavbu měst při MAP, opatřuje Nové Město vzorný plán regulační, a to současně s plánem kanalisačním, jehož kostra byla směrodatnou při návrhu plánu regulačního. Trvalo celých 10 let, nežli tato samozřejmá a účelná technická zásada byla probojována i v jiných městech. Úspěch realisace těchto projektů dovede oceniti jen ten, kdo ví, s jakým nepochopením bývá mnohdy na opatření řádných plánů pohlíženo. Zde právě starosta Nyklíček provedl úspěšně nejtěžší úkol a podařilo se mu to proto, poněvadž dovedl pro své myšlenky získati nejdříve zdánlivé oposičníky. Když byla dobrá věc realisována, nevěděl nikdo, zda to dělají oni anebo starosta. A proto na radnici novoměstské se žádné oposici nedařilo. Do éry starostování továrníka Herziga spadá stavba kanalisace a programové dláždění ulic. V r. 1929 vydlážděna tř. Komenského, 1930 tř. Štefánikova a provedena betonka k Vrchovinám, 1931 vydlážděno náměstí a ulice Českých bratří, 1932 silnice k Jestřebí a postaven nový most přes Metuji, v r. 1934 a 1935 provedeno dláždění třídy Havlíčkovy. V r. 19Z9 postaveno koupaliště na Metuji a město opatřilo, projekt úpravy Rezeckého potoka, jehož stavba byla v r. 1930 provedena. Téhož roku byla zahájena stavba živnostenské pokračovací školy. V r. 1930 postaven Bartoňův okresní chorobinec. V r. 1934 postaven Husův sbor čs. církve. Jestliže znamenalo starostování tov. Nyklíčka probojování všech předpokladů pro rozvoj města opatřením plánů a programu, značí éra tov. Herziga další plodnou a houževnatou práci v poměrech obtížných tam, kde šlo o docílení účasti okresu při výdlažbě města. Úspěchy tohoto druhého období starostenského byly umožněny'zase jen vzácnými osobními vlastnostmi tov. Herziga. Za starostování p. učitele Svorce postavena byla hlavní část kanalisace a prvá kanalisační čistírna. Prudký rozvoj města byl pak zabržděn, avšak jen na čas, aby znovu v bývalém tempu ožil v době, kdy se ujímá starostenství pan Václavík. Za něho dokončena kanalisace a zahájeny přípravy k rozšíření a rekonstrukci vodovodu, stavbě kasáren a domu pro vojenské gážisty. V době nedávné ujal se správy města nový a mladý Jiří Jireš, ředitel okresní nemocenské pojišťovny, za kterého byla provedena úprava chodníků tř. Komenského, dokončen vodovod, provedena výdlažba a kanalisace k sokolovně, připravena k výstavbě kanalisace v Čelakovského čtvrti a v přítomné době je rozhodováno o přístavbě hlavní čistírny kanalisační. Jeho dílem je také novostavba domu okresní nemocenské pojišťovny. Městská rada i zastupitelstvo věnovalo vždy plný zájem stavebnímu rozvoji města. Referenti účastnili se se vzornou obětavostí práce svých odborů. Z řady všech velmi zasloužilých referentů třeba připomenouti aspoň jednoho, a to p. Kubína. Téměř týdně jezdil do Prahy a dobýval subvence. V Praze ho všude znají a jeho vlídnému úsměvu, poctivé snaze a zdvořilému usilování podlehli vždy "dárci" subvencí a šéfové státní pokladny. Statisíce a miliony stát. příspěvků zajistil pro Nové Město, vždy skromný, vždy houževnatý, vždy důvěřivý a proto téměř vždy vyhrávající. Město v každé době svěřilo řešení technických problémů odborníkům a jejich radu a dobrozdání vždy respektovalo. Myslím, že tato zásada přispěla velmi mnoho, zejména k soustavnosti výstavby a finanční odpovědnosti. Tím našla obec také vždy podporu u rozhodujících činitelů subvenčních, protože žádala peníze na projekty účelné a po stránce technické i hospodářské vyhovující. Rozhodující činitelé města neváhali vždy rozhodnouti se pro provedení nejsolidnější, trvající na dlouhá staletí, jak tomu bylo při výstavbě kanalisace. Kanalisační čistírna patří po úpické vůbec mezi prvé toho druhu v Čechách. Dobré snahy podrobiti se odborné rozvaze nalezly živou podporu odborníků zemského úřadu. Tím docílena byla plná součinnost obce a úřadů subvenčních. Uvádíme přehled hlavní práce podle časového pořadí: V r. 1921 -1922 postavila obec 4 obytné domy v Masarykově čtvrti a městskou lesovnu v Klopotově nákladem 1,200.000 K. Stavěl místní stavitel Ol. Richter. Vedle toho podniklo družstvo výstavbu' celé Masarykovy čtvrti a domů v Čelakovského čtvrti. Okres postavil Dům sociální péče s útulkem pro rodičky, porodnicí a opatrovnou pro děti. Zařízení útulku a porodnice opatřila a darovala pí. M. Bartoňová-Dobenínová. V r. 1923 -1925 zadáno provedení regulačního plánu města Ing. Ferbasovi a Ing. Smetanovi a projektu soustavné kanalisace Ing. Smetanovi. Provedena stavba kanalisace v Masarykově čtvrti v režii města za dozoru Ing. Smetany. Byla provedena přístavba krytého peronu nádraží a nádražní pošty. Postaveny 2 činžovní domy pro státní zaměstnance s 24 byty nákladem 1,300.000 K. V r. 1926 -1927 zakoupila obec pozemky pro lom, v němž odkryta prvotřídní modrá opuka, nevětrající a hodící se na sokly domů, silniční štěrk i dlažební kostky. Zbytek pozemku byl rozparcelován a bylo na něm postaveno 22 domků. Zahájena byla stavba 6 činžovních domů se 66 byty nákladem 2,800.000 Kč v tř. Štefánikově a pod Výrovem podle projektu Ing. Smetany provedl stav. Hořeňovský. Zahájena byla stavba úřední budovy podle projektu ing. J. Rejchla nákladem 4 mil. korun. Obec darovala pozemky v ceně 500.000 Kč, stavbu provedl stav. Medek. V r. 1928-1929 zahájena byla stavba městské spořitelny podle projektu arch. Freiwalda, stavbu provedl stav. R. Jánský, železobeton Ing. Smetana, nákladem 21/2 mil. korun. Byla postavena sokolovna podle projektu arch. Krásného nákladem 2 mil. korun. Stavěl stav. O. Richter. Obec zřídila koupaliště na Metuji u Krapkovy skály nákladem 150.000 Kč se 120 kabinami, přírodní sprchou, slunečními lázněmi a hřištěm. Stavěl J. Špryňar z Krčína. Opatřeny byly projekty dlažebních úprav celého města od Ing. Smetany a provedena výdlažba tř. Komenského. V roce 1930-1931 dalo město vypracovati projekt úpravy Rezeckého potoka od Ing. Smetany. Stavbu provedl Ing. Batik nákladem 400.000 K. Provedena betonová silnice k Vrchovinám, vydláždění náměstí a úl. Českých bratří. Zahájena stavba živnostenské školy nákladem l mil. korun podle projektu stav. O. Richtra a stavby R. Jánského. Dále postaven činžovní dům pojištěnců nákladem 600.000 K podle projektu stav. R. Jánského. Z daru 2 mil. korun p. J. Bartoně-Dobenína postaven Bartoňův okresní chorobinec se 60 lůžky, velkou zahradou a úplným zařízením. Stavěl stav. R. Jánský, železobeton Ing. Smetana. V r. 1932 - 1936. Provedena výdlažba silnice k Jestřebí s novým mostem přes Metuji. Dláždění tř. Havlíčkovy, na něž obec přispěla 450.000 Kč. Postaven Husův sbor čs. církve podle projektu arch. Freiwalda stavitelem Jánským za 300.000 K. Provedena stavba kanalisace od státní budovy a čisticí stanice Ing. Smetanou. V r. 1937 -1938 provedena kanalisace pod sokolovnou, výdlažba ulice k sokolovně Ing. Gertnerem. Postaveny kasárny a dům pro vojenské gážisty za 41/2 mil. korun, na něž obec přispěla 700.000 K, postavila kanalisaci od kasáren a vybudovala vodovod za 800.000 K. Stavěl Ing. Bureš. V r. 1939 dokončena rekonstrukce vodovodu a připravena další část kanalisace ke stavbě. Vedle veřejných staveb dlužno se zmíniti o četných soukromých stavbách, z nichž u-vedeme aspoň stavbu pí. Kánské a Dr. Husáka na Komenského tř. (projekt, arch. Šmída), stavbu tov. Macha za sokolovnou a prof. Augustyna u Leštin, stavbu činž. domu dr. V. Bartoně-Dobenína, rodin, domů fy. Roušek, adaptace Občanské záložny a Okresní hospodářské záložny, novostavbu Lidové hospodářské záložny podle proj. arch. ing. Čermáka z Prahy (náklad 500.000 K) a novostavbu okr. nemocenské .pojišťovny na tř. Komenského podle proj. arch. Rejchla. Josef Rezek: Městské podniky. Nové Město nad Metují, v dřívějších dobách s převahou zemědělství, postupně získávalo i průmysl, a to hlavně textilní. Mělo to za následek vzrůst obyvatelstva a s ním i po-povinnosti vůči obci. Nebylo zde vodovodu, kanalisace, elektrického světla atd., a. tyto nedostatky se citelně všude projevovaly. Město samo nebylo zvlášť bohaté a vlastnilo pouze lesy v tehdejší rozloze 172,6400 ha. Jedině výnos z nich pomáhal budovati podniky další. Tak v r. 1894 až 1895 postaven byl městský vodovod, v r. 1910 a 1911 vybudovány městské elektrické podniky, v r. 1928 uděleno obci živnostenské oprávnění pro provoz lomových a pískových podniků na nově zakoupených pozemcích u nádraží. Projekt soustavné kanalisace vypracovala firma Ing. Josef Smetana v České Skalici v r. 1927, který byl vodoprávně projednán v r. 1931 a přistoupeno pak k budování I. etapy. Městské podniky mají jednu společnou ú-střední správu, kterou vede ředitel, ale obhospodařují se odděleně takto: lesy zvlášť, lomové a pískové podniky zvlášť, městské průmyslové podniky, zahrnující v sobě elektrárnu, vodárnu a mlýn, zvlášť, a posléze kanalisace, obsažená v rámci komunikační správy, rovněž zvlášť. Provoz mlýna započal v r. 1925, kdy obec rozšířila svoji elektrárnu tím, že přikoupila od tehdejšího mlynáře Jana Voborníka elektrárnu a mlýn čp. 60/c v Novém Městě nad Metují. Dnes soubor těchto podniků jest pro město samo velmi důležitou jednotkou, poněvadž prospívá nejen blahu občanstva, ale pomáhá udržovati i finanční rovnováhu v pokladně obecní. Přihlížíme-li k době, kdy obec svoje podniky získala či vybudovala, můžeme o nich pojednati jak následuje: 1. Městské lesy. Lesní hospodářství v původní rozloze 172,6400 ha obhospodařováno bylo až do r. 1910 podle metody plošné a nebylo vůbec zařízeno. Teprve v tom roce vzat byl do služeb městských nynější ředitel Josef Rezek, absolvent lesnické školy v Písku, jako městský lesní hospodář, který společně s nadles-ním zemědělské rady Adolfem Midlochem provedli zařízení lesů a vypracovali I. elaborát se všemi náležitostmi pro prvé desetiletí. Bylo provedeno úplně nové zaměření lesní busolou, vypočítána hmotnost a přírůstek porostů, stanovena doba obmýtná a podle tehdejší rakouské kamerální taxy vypočítán roční etát jak v těžbě mýtní, tak předmýtní. Mapy - jak hospodářské, tak porostní - vypracovány byly v původním měřítku 1:10.000. Městské lesy se rozprostírají severovýchodně, východně a částečně jihovýchodně od města mezi 50°11'57" a 50°49'30" sev. šířky a mezi 33°49'30" a 33°51'2" vých. délky a jsou 0,4 - 2,6 km vzdáleny od městské radnice. Tvoří jeden spolu souvisící celek, takže mají svoji vlastní honitbu. Rozprostírají se ve třech katastrálních obcích, a to: Nové Město nad Metují, Zákraví a Spy. Nynější jejich rozloha jest 196,7982 ha, takže od doby jejich zařízení vzrostl lesní majetek obce přikupováním a arrondováním určitých parcel o 24,1582 ha. Městské polesí je rozděleno na 15 lesních oddělení čili distriktů. Jsou to: Distrikt čís. 01 "U vodárny" 02 "Hradiště" 03 "U Libchyň" 04 "Mokřiny" 05 "Dubinky" 06 "Jindra" 07 "U Blažkova" 08 "Bradle" 09 "Vinice" 10 "Zákravské" 11 "Bochmánka" 12 "Klopotov" 13 "Žďár" 14 "Husí krk" 15 "Panská stráň" Hranice těchto oddělení tvoří buď přirozené vodní toky či okresní silnice, nebo lesní cesty a průseky, buď jako hospodárnice, či tenatnice. Náklady na přikoupení lesních pozemků hrazeny byly z běžných příjmů lesního hospodářství. Rozloha městských lesů se podstatně zmenšila v r. 1793, kdy tehdejší správa odprodala 35 ha krásných stoletých porostů i s tehdejší hospodou Rezkem místnímu majiteli panství za 5.900 zlatých. K tomuto kroku odhodlala se jedině proto, aby získala finanční prostředky, nutné pro zřízení magistrátního úřadu v našem městě. Od té doby nepodařilo se jí pak ani část této půdy dostati zpět. Polohou svou tvoří městské lesy většinou stráně, často i velmi prudké, namnoze s holými skalami, které vystupují na povrch. Jen nepatrné části, a to oddělení "U Libchyň", "Bradle" a "Žďár" jsou roviny. Polesím protékají 3 vodní toky potoků Libchyňského, Klopotovského a Ohnišovského. Nejvyšší bod jest v oddělení 2 "Hradiště" - jest to vrcholek 421 m nad mořem. Nejnižší bod jest v oddělení 15 "Panská stráň" u potoka Ohnišovského - jest to 318 m nad mořem. Poměry klimatické jsou příznivé. Spodinou jest útvar křídový, který místy vystupuje i na povrch a mnohde tvoří srázné útesy. Nad ním spočívá zvětralá, místy dosti mocná vrstva hlinito-písčitá s většími či menšími úlomky opukovými. Místy se vyskytují, ovšem ojediněle, nad opukou též vrstvy jílu. Podnebí zdejší krajiny lze nazvati mírným a četné deště a atmosférické srážky jsou vyvolávány zdejší lesnatou krajinou a působí příznivě na čilý vzrůst lesů. Hospodářství jest vysokokmenné a směr hospodaření pokud možno konservativní. Porosty jsou takřka vesměs jehličnaté, pouze s vtroušenými listnáči a jedině v oddělení 14 "Husí krk" zalesněna část luk čistým jasanem s příměsem olše černé. Z exotických dřevin jest zde zastoupen, ovšem ojediněle, smrk "picea amorica" a "douglaska zelená a modrá". Doba obmýtná je 100letá a střední stáří porostů jest 52 roky. Nynější roční etát, vypočítaný pro desetiletí až do r. 1944, jest v těžbě mýtní 577 plnometrů na ploše 1,8156 ha, v těžbě předmýtní 115 plnometrů na ploše probírkové 15 ha vesměs hroubí. Hmoty z těžeb, nedosahujících 7 cm síly a hmota pařezí v etátu obsažena není. Vyrobené dříví, pokud jest to dlouhé dříví užitkové, prodává se řízením ofertním obchodníkům, ostatní pak jako palivo a pod. v dražbách, případně i mimo ně občanům. Honitba jest pronajata místnímu honebnímu kroužku. Stálou zvěří jest zajíc, králík, bažant a koroptev, střídavou pak jelen, srnec a tetřívek, pokud se týká zvěře užitkové. Škodná jest zastoupena téměř všemi druhy, které v oblasti Orlických hor se vyskytují. Jsou to zejména z řad zvěře srstnaté: liška, jezevec, kuna lesní a skalní, tchoř, hranostaj, lasice, vydra a j., z řad zvěře pernaté jestřáb, káně rousná, káně lesní, myšilov, krahujec, ostříž, vrána a j. O komunikaci jest postaráno dobrými lesními cestami, z nichž 3 jsou vybudovány v údolí Libchyňském, Klopotovském a Sepském a jsou nejdůležitější pro odvoz největší části dřeva. Správu obecních lesů obstarává městský lesní hospodář, toho času ředitel městských podniků Josef Rezek, který má k ruce jednoho lesního hajného, Jindřicha Bendla. Toho času zatěžuje ještě lesní režii výslužné nadhajného Jana Fleka. Tento případ se však v budoucnosti nebude opakovati, poněvadž nynější i budoucí lesní personál bude přihlášen u Všeobecného pensijního ústavu. Aby lesní režie nebyla zatížena vyšším vydáním na lesního hospodáře, obstarává tento jako vedoucí úředník podniků a důchodů ještě agendu jinou, takže lesní režie pouze přispívá určitou částkou na jeho plat. V oddělení Klopotov jest vybudována městská mvslivna, která slouží za byt pro lesního hospodáře. Výnos městských lesů jest pevnou oporou obecní pokladny, čehož si je obecní správa velmi dobře vědoma. V přítomné době jest proto její představitel, nynější starosta města p. Jiří Jireš, ředitel okresní nemocenské pojišťovny, velmi dbalý toho, aby městské lesní hospodářství se co nejvíce zvětšilo a rozšířilo. Stará se a nabádá, aby každý kousek lesní půdy, s městskými lesy sousedící, byl pokud možno přikoupen a tím lesní plocha zvětšena. Zařídil proto, aby výnosv ze zvýšené těžby, pokud nebudou potřebovány jinak pro lesní hospodářství, sloužily výhradně k jeho rozšíření. Jest si jen přáti, aby touto zásadou se řídili vždy v budoucnosti vedoucí činitelé našeho města, poněvadž toto, jsouc v krásné romantické krajině položeno, jest vyhledávaným letoviskem a bude ještě více, čím větší prostor obecního lesního majetku kolem sebe míti bude tak, aby je mohlo obhospodařovati a budovati pod zorným úhlem potřeb lázeňského místa. 2. Městské elektrické podniky. V našem severovýchodě z menších venkovských měst bylo Nové Město nad Metují jedno z prvních, které mělo elektrické osvětlení. Byl to tehdejší mlynář Jan Voborník, který koupil mlýn v Novém Městě nad Metují a zbudoval v něm elektrickou centrálu. Výroba proudu se zde děla jednak vodní silou a jednak parou, poněvadž jako reservu si postavil lokomobilu. Elektrický proud dodával městu pro veřejné osvětlení a osvětlování radnice a mimo to i některým občanům. Jelikož postavení elektrárny si vyžádalo velkých investic a majitel zápasil s finančními obtížemi, neměl možnost v pozdějších letech udržovati svoje zařízení v takovém stavu, aby odpovídalo době, takže docházelo k častým poruchám a z toho plynoucím nepříjemnostem. Město začalo uvažovati, zda by nebylo rozumnější, přestati odebírati proud od cizího dodavatele a raději si vybudovati svoji vlastní elektrárnu. Pohnutkou k tomu bylo hlavně to, že obec vlastnila již jednu vodní sílu nad mlýnem Voborníkovým, a sice v budově 165/b, kde byla městská vodárna. V roce 1910 rozhodlo obecní zastupitelstvo, aby tato provozovna byla rekonstruována tak, aby mohla sloužiti dále jako vodárna a mimo to i pro výrobu elektrického proudu tak, aby celá vodní síla 63 ks byla plně využita. Tak se stalo, že v r. 1911 nově zřízená městská elektrárna, nákladem 90.000 K, započala svoji činnost a již první rok měla 52 svých konsu-mentů. Smluvní poměr o dodávce elektrické energie z elektrárny Voborníkovy byl zrušen a pro případ nedostatku vody uzavřena smlouva s elektrárnou krčínskou o dodávání elektrické energie do městské sítě, rovněž v případě poruch nebo nedostatku proudu. Od této doby rostla elektrárna značně, takže majitel konkurenčního podniku Jan Voborník jednak pro svoje stáří, jednak z důvodů konkurenčních bojů nabídl obci ke koupi svůj podnik. Zásluhou tehdejšího starosty města, p. Ant. Nyklíčka, jako prozíravého hospoda' re, se stalo, že město nabízený objekt v r. 1925 na podzim koupilo za cenu 465.000 Kč s celým příslušenstvím. První práce pak byla přebudovati druhou elektrárnu na stejný proudový systém, jako měla elektrárna první. Jelikož elektrovodné sítě původní elektrárny a jiná zařízení nevyhovovaly již tehdejším požadavkům, bylo rozhodnuto provésti nejen rekonstrukci nově koupené elektrárny, ale i dosavadních zařízení městských tak, aby vyhovovala nejen v době přítomné, ale i v budoucnu. Rekonstrukce byla zadána fě Wagner a spol., Olomouc, která provedla v elektrárně dříve Voborníkově změnu proudu stejnosměrného na střídavý, třífázový o napětí 3X220/127 Voltů, vybudovala nové elektrovodné sítě včetně transformačních stanic a rekonstruovala všechny domovní přípojky nákladem 1,700.000 Kč. Teprve takto vybudovaný podnik mohl rozvinouti náležitě svou činnost a starati se o prodej elektrické energie a vše ostatní tak, aby nejen stačil nésti břemena z investovaného kapitálu a ostatní režii, ale aby splnil svůj hlavní účel, dodávati proud za přiměřené ceny a přitom pomáhati obci finančně. Dnes, v době 28 roků svého trvání, z původních 52 konsumentů stoupl jejich počet na 1.560.

V r. 1938 bylo vyrobeno: v elektrárně čp. 165B (původní) 175.701 kWh v elektrárně čp. 80C (bývalá Voborníkova) 111.599 kWh z elektrárny krčínské přikoupeno 35.965 kWh výměnou od fy Bři. Herzigové 14.962 kWh Dohromady celá potřeba činila 338.227 kWh Z této bylo dodáno 91% soukromému konsumu a 9% veřejnému osvětlení. Jako veřejný podnik, který stojí, pokud hospodaření se týče, pod dozorem ministerstva financí, má elektrárna zavedeny veškeré druhy sazeb tímto úřadem jí nařízených. Na základě toho má zdejší občanstvo možnost využíti elektrické energie ke všem možným účelům a poměrně levně. Celou režii zdražuje hlavně to, že provozovny, jsouce dvě, jsou značně od sebe vzdáleny, takže jest potřebí vydržovati dvojí personál pro obsluhu a platiti dvoje udržovací výlohy. Správa závodu se proto stará, aby i tento nedostatek byl odstraněn a jakmile poměry jen poněkud dovolí, přijde s určitým návrhem na zlepšení. Správu elektrických podniků společně s mlýnem a vodárnou obstarává volená správní rada se svým předsedou, továrníkem p. O. Břichem, který jest zmocněn právem poukazovacím, pokud se podniků týká, v zastoupení starosty města. Tvoří proto průmyslové podniky zvláštní složku, což jest velmi nutné vzhledem k jejich činnosti a obchodní pružnosti. Administrativní a komerční agendu vede kancelář na městském důchodě, technickou pak kancelář v budově městského mlýna čp. 80C. Jest si jen přáti, aby tempo rozmachu tohoto velmi důležitého podniku pokračovalo tak jako v uplynulých letech, aby si elektrárna udržela svoji samostatnost a odolala stále se stupňujícímu náporu velkoelektráren, poněvadž přítomná doba nejlépe ukázala, jak cenné jest, když město jest vybaveno vlastními zařízeními, neodvislými od velkých, excentricky položených středisk, která mohou býti lehce ohrožena, případně zničena. 3. Městský mlýn. Koupí Voborníkova mlýna a elektrárny v r. 1925 získala obec také zavedený a dobře prosperující mlýn. Ihned na začátku bylo uvažováno, nebylo-li by rozumné mlýn zrušiti a celý podnik přebudovati na elektrárnu. Po dlouhých a zralých úvahách shledáno však, že přeměnou na elektrárnu nebylo by zde cele využito vodní síly, poněvadž v hodinách nočních stačí, když pracuje elektrárna jedna. Bylo proto rozhodnuto po této stránce nechati podnik jak byl, t. j. se dvěma odděleními - elektrárenským a mlýnským. Jako elektrárna měla svoje zařízení stará a namnoze nedostatečná, tak bylo i u mlýna. Bylo proto nutno doplniti strojní zařízení a vyměniti koně, kteří zde sloužili pro dovážení a odvážení mlýnských výrobků. Doplněn byl i povoznický inventář a tak vlastnila obec tehdy pár pěkných koní, vybavených vším, čeho bylo třeba. Povoz sloužil nejen pro fičely mlýna, ale i celého obecního hospodářství a dobře se uplatnil. Jest jen litovati, že na základě zákazu svážení meliva a nepochopení vedoucích činitelů z kruhů volených funkcionářů obce došlo k prodeji tohoto zařízení, které se velmi dobře uplatňovalo. Provoz mlýna vede se v osobní režii stárka Václava Horáka a výkon tohoto podniku značně stoupl od doby, kdy mlýn byl převzat. Jest to jeden z dobrých podniků obecních, který dobře plní svoje poslání. 4. Městská vodárna. Městská vodárna založena byla r. 1894 a 1895 zvláštním pochopením tehdejšího purkmistra p. B. Böhma. V tomto ohledu bylo naše město jediné z celého českého severovýchodu, které v těchto letech již mělo svůj vlastní vodovod. Jelikož nebylo možno nalézti vhodného vodního zdroje pro gravitaci, vyhledáno jest místo pro studnu na levém břehu řeky Metuje na čís. kat. 977, odkud zařízeno jest čerpání do vodojemu u parku. Vybudován jest proto systém výtlačný nákladem 44.437,88 zlatých rak. čís. Stavbu provedla fma Karel Kress v Praze. Studna jako jediný vodní zdroj vybudována 8 m hluboká a 300 cm v průměru; vodojem zemní dvoukomorový na obsah 1.200 hl. Vodovodní řády, výtlačný i hlavní napájecí, postaveny byly z litých tlakových rour o průměru 100 mm, ostatní vedení v různých profilech až do nejmenšího 50 mm. Pro veřejnou potřebu zřízeno 9 výtokových stojanů a 10 hydrantů. Voda čerpána byla pístovými pumpami, poháněnými přímo ze hřídele od turbiny. Tak, jak město rostlo, byly rozšiřovány i vodovodní řády bez ohledu na vodní zdroj a strojní výtlačné zařízení. To mělo za následek, že se v poslední době začal projevovati citelný nedostatek vody, jakož i zhoršování její jakosti následkem nadměrného přepínání studny. V roce 1937, kdy město již vědělo, že dojde ke zřízení vojenské posádky v Novém Městě n. M. a s tím souvisící stavbě kasáren, bylo uvažováno o radikální rekonstrukci a rozšíření městského vodovodu. Jelikož již dlouhá léta před tím město se touto myšlenkou zabývalo a různé pokusy v tom směru činilo, jako na př. hledání pramenů pro gravitační vodovod ve výše položených částech města, navázání styků s tvořící se skupinou Skupinového vodovodu metujského atd., a vzhledem k tomu, že toto vše si vyžádalo značných nákladů cca Kč 120.000,-, ale bezvýsledně, bylo rozhodnuto najíti řešení jiné. Jednáno bylo s firmou Ing. Matička, Praha, a Ing. Dr. Josef Bureš, Praha, o radu, jak nejlépe věc vyřešiti. Z předložených návrhů hodil se nejlépe návrh Ing. Dr. Bureše a v důsledku toho provedena byla v režii obce výstavba II. studny na pravém břehu řeky Metuje o hloubce iy2 m a světlosti 500 cm s vodním zdrojem o vydatnosti 6 vteřinových litrů. Nato cestou veřejné soutěže byla zadána výstavba strojovny, t. j. vlastní druhé vodárny, výtlačného řádu o průměru 120 mm, přečerpací stanice včetně transformační stanice, spojovacího řádu o průměru 120 mm a nového vodojemu železobetonového, dvoukomorového, zemního na pozemku dříve p. J. M. Moravce, t. zv. "U Františka", na obsah 200 m3. Odtud bylo vybudováno zvláštní vedení o průměru 100 mm ke kasárnám a spojení do kruhu u Masarykovy čtvrti. Pokud zásobování města vodou se týče, rozděleno jest nyní na dvě části, horní a dolní tak, že dolní část jest napájena ze starého vodojemu, horní pak z vodojemu nového. Za tím účelem bylo třeba provésti určité rekonstrukce resp. doplňky stávajících řádů, a to hlavně v Komenského třídě ke spořitelně, v ulici Sokolské, Klosově a Boženy Němcové. Poněvadž stavbou nové okresní silnice, do Pekla vedoucí, bylo obnaženo dosavadní potrubí zde umístěné, bylo nutno je přeložiti a prodloužiti ve Štefánikově třídě. Celá tato rekonstrukce a stavba doplňkového vodovodu bez ohledu na náklady dřívější, rozpočtená nákladem K 1,200.000'-, byla podniknuta za přispění subvenčních úřadů, t. j. zemského úřadu, min. zemědělství a zdravotnictví. Nyní město, pokud se týče zásobování vodou, jest do budoucnosti dobře zabezpečeno nejen po stránce dodávky vody, ale i v její jakosti. Město samo by těžko mohlo podniknouti tak velké investice, se stavbou doplňkového vodovodu spojené, kdyby nebylo pochopení a podpory od úřadů státních, hlavně subvenčních. Sluší zde jmenovati hlavně zemský úřad v Praze, specielně jeho oddělení 33, které ustanovilo státním stavebním dozorcem p. vrchního zemědělského komisaře Ing. Dra. Václava Červinku. Tento na slovo vzatý odborník prospěl našemu městu svými neocenitelnými radami během stavby, umožnil její hladký průběh a zvláště rychlý spád celého úředního řízení, hlavně pokud včasného proplácení subvencí se týče. Jedině tak mohla tato veliká stavba vzdor mimořádným poměrům býti tak rychle dokončena. Správa města jest proto veleváženému pánu Ing. Dr. Václavu Červinkovi, vrch. zemědělskému komisaři zemského úřadu v Praze - odd. 33, vděčná a navždy díky zavázána. Subvencemi přispěly: Zemský úřad 15%, min. zemědělství 15%, min. sociální a zdravotní správy bezúročnou půjčkou 57.000,- K a dosud jest nevyřízen příslib zvláštní subvence tohoto ministerstva. Subvence byly včasně vypláceny, o což mělo velkou zásluhu oddělení 29 Zemského úřadu v Praze, specielně zemský akt. tajemník p. Jan Dvořák, začež je mu město vděčno. Správu vodárny obstarává volená správní rada společně s elektrárnou a mlýnem, v jejímž čele dnes stojí předseda p. O. Břich, továrník v Novém Městě nad Metují, který společně se svým předchůdcem, p. Janem Borůvkou, má velikou zásluhu na šťastném rozřešení vodovodní otázky v Novém Městě nad Metují. Administrativní a technická služba jest obstarávána stejně jako v elektrárně. Dnešního dne má městská vodárna 680 konsumentů a počet jejich ještě stále vzrůstá. Je-li soběstačnost města po stránce elektrisační velmi nutná, jest to u vody obzvláště důležité, poněvadž voda jest ještě důležitějším činitelem než elektrika, a jak jest bez ní, když město nedostatečně jest vybaveno, posoudí tam, kde vodovodu nemají. 5. Městské lomové a pískové podniky. Potřeba stavebního kamene, štěrku atd. sledována byla již v r. 1906, jak pro obec Nové Město nad Metují tak pro její občanstvo. V důsledku toho byl otevřen opukový lom mezi stodolami na pozemku, který nebyl použit pro výstavbu parku, nynějších Jiráskových sadů. Těžený kámen nebyl však prvotřídní, obzvláště z vrchních vrstev, a byla to opuka, která, jsouc vystavena vlivu povětrnostních poměrů, rychle větrala. Proto zde bylo těženo pouze občasně a nejvíce pro vlastní potřebu obecní. Když sestupem do hlubších vrstev stávalo se těžení málo rentabilní, poněvadž režie, specielně mzdová, značně stoupla, uvažovala obec o získání nového objektu a hledala hlavně lepší a hodnotnější kámen. Zásluhou tehdejšího městského radního Josefa Hofmana, nyní majitele realitní kanceláře v Novém Městě nad Met., byly vyhledány těžební plochy na pozemcích, náležejících Vendelínu Bayerovi, Janu Rybinoví, Vilému Kejzlarovi, Jos. Hylenovi z Vrchovin, Václavu Heligrovi a jiným, blíže nádraží, kde byla zakoupena plocha jejich ve výměře 4,6466 ha za cenu Kč 123.300'-. Jelikož veškerých pozemků pro lom nebylo potřeba, aneb bylo nutno určitou část jich postoupiti na ulice, zkrátila se takto původní plocha o 2,7812 ha, takže pro skutečnou potřebu lomu zbyl 1,8654 ha. Ihned bylo přikročeno k těžení a shledáno, že nalezená ložiska krásné modré opuky jsou prvotřídním stavebním kamenem, který nemá v dalekém okolí konkurence. Vyrábí se zde stavební kámen soklový, stavební kámen obyčejný, štětový kámen, štěrkový kámen, štěrk a dokonce i kámen na výrobu dlaždičských kostek. Pracuje se zde celoročně a vytěžené hmoty se prodávají jak v místě, tak v celém širokém okolí. Opukové plotny jsou vyhledávány zahradními architekty a dodávány i do vzdálených míst Čech, jako Pardubic, Kolína, Čáslavě atd. Průměrná roční výroba činí as 4.000 m3 kamene, 2.000 kusů opukových ploten, 300-500 m3 silničního štěrku, 1.000 m3 štětového kamene. Kámen na dlaždičské kostky se těží příležitostně, poněvadž se vyskytuje pouze v určitých vrstvách. Podnik sám je rentabilní a investovaný kapitál do pozemků, pro lom zakoupených, má již splacený. Pískování se provádí v řece Metuji občasně podle toho, jak voda písek nanese. Poslední léta nebylo možno těžení prováděti, poněvadž značné množství písku nad naším těžebním okrskem vybírá velkostatek a nyní fa Ing. Dr. R. Genttner, Praha, na stavbu nové okresní silnice Nové Město nad Metují-Peklo. Správu podniků obstarává městská rada prostřednictvím zvláštní lomové komise, jejímž předsedou a referentem pro městskou radu jest p. Frant. Brzobohatý. Technickou službu vede městská technická stavební kancelář, administrativní a účetní kancelář městského důchodu. Správa lomových a pískových podniků v čele se svým předsedou se stará o dobrou prosperitu závodu a s ohledem na mocná, prostranná a dosud nevyčerpatelná ložiska má naději, že městské lomy budou ještě dlouhou řadu let řádně plniti svoje úkoly, poskytovati obci a občanstvu dobré výrobky a obecní pokladně pomáhati nésti její břemena. 6. Kanalisace. Ještě před několika lety nemělo naše město kanalisace vůbec. Několik povrchových kanálů od větších budov, ústících volně do strání ostrohu, na kterém město je vybudováno, nemohlo býti nazváno kanalisací. Ba dokonce byla i místa na periferii, kde splašky odváděny byly volnými otevřenými příkopy. Teprve r. 1927 zadán byl fě Ing. Josef Smetana v České Skalici projekt soustavné kanalisace, který byl vodoprávně projednán a stavební povolení vydáno okresním úřadem v Novém Městě nad Metují dne 30. března 1931 pod čís. 24.881/30. Na to byl projekt schválen zemským úřadem a ministerstvem zemědělství a zdravotnictví, kteréžto sbory přislíbily příspěvek až do výše 10%. V letech 1923 až 1933 vybudovalo město v rámci I. části první stavební etapy stokovou síť v délce 2.554.90 m s 57 vstupními šachticemi a 84 dešťovými vpouštěmi. Tato I. část byla kolaudována dne 26. října 1934 a výsledek kolaudace schválen ministerstvem zemědělství i s vyúčtováním v částce Kč 804.954,64. Ještě za provádění stavby čís. 1. usneslo se městské zastupitelstvo ve stavbě kanalisace pokračovati, a to ve třídě Komenského a ulici Klosově; dále pak v ulici Boženy Němcové, odvodnění kasáren na Bořetíně, v ulici Pod hradbami, jakož i provedena úprava vypínací stoky ve čtvrti Čelakovského u Rázlových. Práce všeho druhu prováděla po většině fa Ing. Josef Smetana z České Skalice a Rudolf Janský, zde. celkový náklad II. části, ministerstvem zem. schválený, činil 895.700,- Připočteme-li 1. část etapy . K 804.964,54, shledáme, že bylo prostavěno K 1,700.664,54. Zbývá provésti ještě třetí etapu, t. j. odvodniti Čelakovského čtvrt a zříditi čisticí stanici u Krčína tak, aby alespoň hlavní část města byla zkanalisována. Kanalisace v menších částech města byla by pak lehce proveditelná. Zde jest nejlépe viděti, jaký kus práce byl vykonán v době posledních 13 let na tomto důležitém úseku obecní* správy, takže dnes je možno v místech, kde je kanalisace hotova, budovati město podle všech moderních směrnic a zásad. Neúnavný městský radní p. Josef Kubín, který jest iniciátorem a duší těchto prací, má tu největší zásluhu o to, že město dnes po této stránce takto je vybudováno. Jest si jen přáti, aby v započatém díle mohlo býti pokračováno a toto zdárně dokončeno. Stejně jako u vodovodu, nemohlo by město podniknouti výstavbu vzorné kanalisace bez pomoci a přispění státních subvenčních úřadů. Velmi se zasloužil o to p. Ing. Václav Zeman, vrchní zemědělský rada a přednosta oddělení zemského úřadu v Praze, který u-rychlil schválení projektu celkové kanalisace města a jako státní stavební dozorce s úspěchem provedl celou výstavbu první etapy kanalisace i včetně kolaudace a způsobil, aby subvence včas byly propláceny. Město mu zůstane navždy zavázáno velikými díky. - Druhým státním stavebním dozorcem při stavbě druhé etapy byl p. Ing. Dr. Václav Červinka, vrchní zemědělský komisař zemského úřadu v Praze - odděl. 33. Stejně jako u vodovodu, ukázal i u kanalisace svoji velkou odbornou zdatnost a pokračoval ve šlépějích svého předchůdce, p. vrch. zemědělského rady Ing. Václava Zemana. To mělo za následek, že stavba, během níž vzhledem k mimořádným poměrům vyskytly se určité překážky, šťastně byla skončena a zkolaudována. Patří mu proto za to zvláštní dík města, a to nejen za vzorné vedení stavby, ale i za vzácnou podporu žádostí o zvýšení subvence. Na konec dlužno jen konstatovati, že všecky podniky obecní, jsouce založeny po důkladné a zralé úvaze správy města, plní řádně své úkoly vůči obci tak, jak při jejich zřízení bylo pro ně určeno. Jejich obhospodařování jednou ústřední správou se zvlášť osvědčilo, poněvadž jim může býti věnována po stránce vedení lepší péče a pozornost a městská rada má pak ulehčenou práci. Vedle ústřední správy jsou ještě technické kanceláře pro každý podnik zvláště, které se starají, aby každá jednotlivá složka pracovala a hospodařila co nejlépe. Tak, jak město vzrostlo v posledních 30 letech z 2.700 obyvatel na 4.500, vzrostly i obecní podniky k blahu jeho a svého občanstva. Nechť je tento krok do budoucnosti zachován! V Novém Městě nad Met., 3. října 1939. Pokračování.